Přeskočit na obsah

Maurice Wilkins

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Maurice Wilkins
Narození15. prosince 1916
Pongaroa
Úmrtí5. října 2004 (ve věku 87 let)
Blackheath
ObčanstvíNový Zéland a Spojené království
Alma materUniverzita v Cambridgi
King Edward's School, Birmingham
Birminghamská univerzita
Kolej sv. Jana
Povoláníbiofyzik, lékař, fyzik, krystalograf, výzkumník a autor
ZaměstnavateléKalifornská univerzita v Berkeley
Králova kolej v Londýně
OceněníCena Alberta Laskera za základní lékařský výzkum (1960)
Nobelova cena za fyziologii a lékařství (1962)
členství v Evropské organizaci pro molekulární biologii
člen Královské společnosti
komandér Řádu britského impéria
… více na Wikidatech
ChoťPatricia Ann Chidgey
Ruth Wilkins
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maurice Hugh Frederick Wilkins (15. prosince 1916 Pongaroa – 5. října 2004 Londýn) byl britský molekulární biolog narozený na Novém Zélandu a laureát Nobelovy ceny. Zabýval se výzkumem na poli fosforescence, radarů, separace izotopů a rentgenové difrakce. Jeho práce s rentgenovou difrakcí v londýnské King's College pomohla odhalit strukturu DNA. Spolu s Crickem a J. D. Watsonem mu byla roku 1962 udělena Nobelova cena za fyziologii a lékařství, za „jejich objevy týkající se molekulární struktury nukleových kyselin a jejich významu pro přenos informací v živých systémech“.[1][2]

Wilkins spolu s postgraduálním studentem Rayem Goslingem použil rentgenovou difrakci k pořízení snímků molekuly DNA. V roce 1951 přišla na univerzitu Rosalind Franklinová, která navázala na jejich práci a pořídila tzv. foto 51 – snímek, který prokázal šroubovicovou strukturu DNA a umožnil Watsonovi a Crickovi sestavit první model této molekuly. Wilkins pak strávil téměř 10 let důkladným experimentálním ověřováním jejich objevu. Zatímco Watson a Crick jsou za svůj přínos po celém světě právem uznáváni, role Wilkinse a Franklinové, které byly klíčové, nebyly mimo vědeckou komunitu vždy plně doceněny.

Mládí a studia

[editovat | editovat zdroj]

Maurice Wilkins se narodil v Pongaroa na Novém Zélandu, kde jeho otec Edgar Henry Wilkins působil jako lékař. Jeho starší sestrou byla překladatelka a básnířka Eithne Wilkinsová. Rodina pocházela z Dublinu, ale když bylo Mauriceovi 6 let, přestěhovali se Wilkinsovi do Birminghamu v Anglii, kde Maurice navštěvoval Wylde Green College a poté v letech 1929 až 1935 King Edward's School.[3][4]

V roce 1935 nastoupil na St John's College v Cambridgi, kde studoval přírodovědní vědy (Natural Sciences Tripos) se specializací na fyziku a v roce 1938 získal bakalářský titul. Poté pokračoval v postgraduálním studiu na Univerzitě v Birminghamu, kde v roce 1940 získal titul PhD.[3]

Vědecká kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Během druhé světové války se Wilkins věnoval zdokonalování radarové technologie a později se přeorientoval na separaci izotopů uranu důležitých pro vývoj atomové bomby. Se svým týmem se přestěhoval do Berkeley v Kalifornii, kde v letech 1944–1945 pracoval na projektu Manhattan.[5] Po válce se zapojil do Kampaně za jaderné odzbrojení a široce se zasazoval o společensky odpovědné využívání vědy. V letech 1969–1991 byl předsedou Britské společnosti pro společenskou odpovědnost ve vědě.[6][4]

Po válce se vrátil do Velké Británie, nejprve na univerzitu v St Andrews a poté jako zástupce ředitele nové biofyzikální jednotky na King’s College, pro kterou jeho bývalý školitel John Randall zajistil financování. Během svého působení na King’s College začal vyvíjet nové typy mikroskopů a fotoaparátů.[6] V roce 1948 začal zkoumat nukleové kyseliny a během dvou let pořídili se svým týmem jedny z prvních vysoce kvalitních rentgenových difrakčních snímků vláken DNA. Stal se vedoucím výzkumu difrakce DNA na King’s College[7] zavedl metody, které vedly k pořízení fotografie 51,[8] a sehrál klíčovou roli při sdílení dat a koordinaci laboratorních prací na DNA.[9] Svou práci představil v roce 1951 na konferenci v Neapoli, kde významně ovlivnil Jamese Watsona a inspiroval ho k tomu, aby se spolu s Francisem Crickem věnoval výzkumu struktury DNA.[10]

V roce 1951 nastoupila na King’s College Rosalind Franklinová a byla přidělena ke stejnému projektu zabývajícímu se DNA. S postgraduálním studentem Raymondem Goslingem pořizovali snímky rentgenové difrakce.[11] Na počátku roku 1953 ukázal Wilkins Watsonovi bez souhlasu Franklinové difrakční snímek DNA s vysokým rozlišením, fotografii 51. Tento čin byl předmětem významné etické a historiografické debaty.[12] Na základě poznatků z uvedené fotografie a dřívějších údajů, včetně Wilkinsových vlastních difrakčních studií, sestavili Watson a Crick v březnu 1953 model dvojité šroubovice. Wilkins souběžně pokračoval v experimentálním ověřování a vytvořil potvrzující difrakční snímky, které byly publikovány ve stejném čísle časopisu Nature.[13]

Po první sérii publikací z roku 1953 o struktuře DNA ve formě dvojité šroubovice pokračoval Wilkins ve výzkumu jako vedoucí týmu, který provedl řadu pečlivých experimentů s cílem prokázat platnost DNA modelu u různých biologických druhů i v živých systémech a potvrdit tak univerzálnost struktury dvojité šroubovice.[6] V roce 1955 se stal zástupcem ředitele biofyzikální jednotky na King's College a v letech 1970 až 1972 nahradil Randalla v pozici jejího ředitele.[4] V pozdějších letech rozšířil svůj výzkum na strukturu RNA. Na King’s College zůstal po zbytek své kariéry, v roce 1963 byl jmenován profesorem molekulární biologie a roku 1970 profesorem biofyziky a vedoucím katedry na King's College a v roce 1981 se stal čestným profesorem.[4][6][14]

V roce 1962 získal společně s Watsonem a Crickem za objev struktury DNA Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství.[15] Wilkins a jeho spolupracovníci strávili sedm let ověřováním hypotetického modelu vytvořeného Watsonem a Crickem. Nobelův výbor ocenil Wilkinse za tuto činnost a za jeho dřívější práci v oblasti rentgenové difrakce. Franklinová zemřela v roce 1958 a protože se Nobelova cena neuděluje posmrtně, nemohla na její udělení být navržena.[6] Nicméně Wilkins její práci ve svých spisech a rozhovorech uznal.

V roce 2000 pojmenovala King's College London jednu ze svých vědeckých budov Franklin-Wilkins Building na počest jejich přínosu, Wilkins trval na tom, aby bylo jméno Franklinové uvedeno jako první.

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Wilkins byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla studentka umění Ruth, kterou poznal během studií na Berkeley. Manželství skončilo rozvodem a Ruth porodila Wilkinsovi syna až po rozvodu. V roce 1959 se oženil podruhé s Patricií Ann Chidgeyovou. Měli spolu dva syny a dvě dcery.[4]

V roce 2003 vydal svou autobiografii s názvem The Third Man of the Double Helix (Třetí muž dvojité šroubovice).[4]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maurice Wilkins na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1962. NobelPrize.org [online]. [cit. 2025-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-09-19. (anglicky)
  2. ↑ Maurice Wilkins. King's College London [online]. [cit. 2025-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
  3. 1 2 Maurice Wilkins Biographical. NobelPrize.org [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
  4. 1 2 3 4 5 6 TUCKER, Anthony. Maurice Wilkins. The Guardian. 2004-10-06. Dostupné online [cit. 2026-06-12]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  5. ↑ CHRIS. DNA and Social Responsibility: Cataloguing the personal papers of Maurice Wilkins (1916-2004): Maurice Wilkins: A brief biography [online]. [cit. 2026-06-11]. Dostupné online.
  6. 1 2 3 4 5 LONDON, King's College. Maurice Wilkins. King's College London [online]. [cit. 2026-06-11]. Dostupné online. (anglicky)
  7. ↑ Wilkins, M.H.F. (2003). The Third Man of the Double Helix. Oxford University Press. s. 56–63.
  8. ↑ Judson, H.F. (1996). The Eighth Day of Creation: Makers of the Revolution in Biology. Cold Spring Harbor Laboratory Press. s. 156–159.
  9. ↑ Maddox, B. (2002). Rosalind Franklin: The Dark Lady of DNA. HarperCollins. s. 175–182.
  10. ↑ Watson, J.D. (1968). The Double Helix. Atheneum.
  11. ↑ The DNA Riddle: King's College, London, 1951-1953. Rosalind Franklin - Profiles in Science [online]. 2019-03-12 [cit. 2026-06-11]. Dostupné online. (anglicky)
  12. ↑ Watson, James D. (2012). The Annotated and Illustrated Double Helix. Touchstone. s. 182.
  13. ↑ WILKINS, M. H. F.; STOKES, A. R.; WILSON, H. R. Molecular structure of deoxypentose nucleic acids. Nature. 1953-04-25, roč. 171, čís. 4356, s. 738–740. PMID: 13054693. Dostupné online [cit. 2026-06-12]. ISSN 0028-0836. doi:10.1038/171738a0. PMID 13054693.
  14. ↑ Maurice Wilkins | DNA structure, X-ray crystallography, Nobel Prize | Britannica. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2026-06-12]. (anglicky)
  15. ↑ Nobel Prize in Physiology or Medicine 1962. NobelPrize.org [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Maurice_Wilkins&oldid=26124769“